Tvrdost vody a její vliv na bazén 💧
Tvrdost vody je klíčový chemický parametr, který udává množství rozpuštěných minerálních solí ve vodě, především solí vápníku (Ca2+) a hořčíku (Mg2+). Tyto minerály se do vody dostávají při jejím průtoku horninami a půdou. Správné udržování tvrdosti je zásadní pro ochranu bazénového vybavení a kvalitu vody.
Měření a optimální hodnota
Tvrdost vody se obvykle měří a udává v několika jednotkách, přičemž nejčastěji se setkáte s německými stupni a ppm.
- Jednotky: Nejčastěji se používají německé stupně (∘N nebo ∘dH) nebo ppm (parts per million, což odpovídá mg/l jako CaCO3).
- Klasifikace tvrdosti (v ∘N):
- Velmi měkká: 0 – 4 ∘N
- Měkká: 4 – 8 ∘N
- Středně tvrdá (Ideální rozmezí): 8 – 18 ∘N
- Tvrdá: 18 – 30 ∘N
- Velmi tvrdá: Nad 30 ∘N
- Optimální rozmezí: Pro bazénovou vodu se doporučuje středně tvrdá voda, tj. zhruba 8 až 18 ∘N (nebo 140 – 320 ppm).
- Měření:
- Kapkové testery: Nejpřesnější metoda pro domácí použití. Tvrdost se určuje počítáním kapek činidla, dokud vzorek nezmění barvu.
- Proužkové testery: Rychlá, ale méně přesná orientační metoda.
Vliv tvrdosti na bazénovou vodu a technologie
Tvrdost vody má přímý vliv na stabilitu pH, účinnost bazénové chemie a životnost zařízení. Problémy mohou nastat jak při příliš tvrdé, tak i při příliš měkké vodě.
- Příliš tvrdá voda (Nad 18 ∘N)
Tvrdá voda je přesycená minerály, které se snaží vysrážet z roztoku, zejména při vyšších teplotách a vyšším pH (nad 7,8).
- Tvorba vodního kamene: Největší problém. Vápník a hořčík se sráží jako uhličitan vápenatý (CaCO3) a tvoří tvrdé, bílé usazeniny na:
- Stěnách a dně bazénu (bílé povlaky a fleky).
- Filtraci a potrubí, což snižuje jejich průchodnost a účinnost.
- Výměníku tepla (u ohřevu), kde se snižuje účinnost ohřevu a zvyšují náklady.
- Zakalení vody: Srážení minerálů způsobuje mléčně bílý zákal, který je obtížné odstranit filtrací.
- Snížená účinnost chemie: Minerály mohou reagovat s některými bazénovými chemikáliemi, což snižuje jejich účinnost (např. některá flokulanty nebo algicidy).
- Příliš měkká voda (Pod 8 ∘N)
Měkká voda je naopak "hladová" po minerálech a stává se agresivní.
- Koroze a poškození: Měkká voda se snaží chybějící minerály doplnit tím, že je vyžírá z materiálů, se kterými přichází do styku.
- Dochází ke korozi kovových částí (šrouby, žebříky, čerpadla).
- Může poškozovat cementové spáry a jiné povrchy bazénu.
- Nestabilita pH: Voda s nízkou tvrdostí má často nízkou alkalitu, což vede k velkému kolísání pH.
Úprava tvrdosti vody
Tvrdost je obtížné ovlivnit, jakmile je voda jednou v bazénu. Proto je nejlepší úpravu provést ihned po napuštění a pravidelně kontrolovat.
Snížení tvrdosti (při příliš tvrdé vodě)
Přímé snížení tvrdosti v bazénu je náročné, obvykle se používá metoda maskování (stabilizace).
- Stabilizátory tvrdosti (sekvestrační činidla): Jedná se o chemické přípravky (např. na bázi fosfonátů), které vážou ionty vápníku a hořčíku, čímž brání jejich vysrážení ve formě vodního kamene a zákalu. Tyto přípravky je ideální aplikovat ihned po napuštění bazénu.
- Změkčovací filtry: Před napuštěním bazénu je možné vodu změkčit průtokem přes katexové filtry (iontoměniče), které v domácnostech odstraňují vápník a hořčík výměnou za ionty sodíku.
- Odstranění usazenin: Pokud se již vodní kámen objevil, je nutné použít speciální čisticí přípravky na odstraňování usazenin a poté aplikovat stabilizátor tvrdosti, který zabrání tvorbě nových usazenin.
Zvýšení tvrdosti (při příliš měkké vodě)
Pro zvýšení tvrdosti se používají přípravky obsahující chlorid vápenatý (CaCl2), které do vody přidají potřebné ionty vápníku a sníží se tak korozivní potenciál vody.
Důležité pravidlo: Tvrdost je úzce provázána s alkalitou a pH (tzv. Langelierův index rovnováhy). Optimální údržba bazénové vody vyžaduje sledování a vzájemné vyvážení všech tří parametrů, přičemž ideální pH by mělo být 7,0–7,4.